Izolačka musí projít! Její zablokování by byla katastrofa

Izolačka musí projít! Její zablokování by byla katastrofa

Mnozí dnes maskují příznaky nemoci, aby na tom nebyli finančně biti. Není se čemu divit. Mladá rodina s dětmi počítá každou korunu. Stejně tak lidé s nízkými příjmy. Také kvůli nim sociální demokracie bojovala za návrat k proplácení prvních tří dnů nemocenské. Neumím si představit, v jak děsivé situaci bychom dnes byli, kdyby se nám před dvěma lety nepodařilo takzvanou „karenčku“ zrušit. Tehdy jsme ale ještě netušili, co se na nás valí.

Pandemie útočí na zdraví, životy i domácí rozpočty. Milióny lidí svírá existenční strach. Zůstat dnes 10 dní v karanténě a spadnout na 60 % příjmu, je pro spoustu lidí takřka neřešitelný problém. Proto dnes potřebujeme nutně a co nejdříve motivovat k péči o zdraví své i svých blízkých všechny, kteří se dostali do styku s koronavirem.

Ještě nedávno platilo, že jen jedna třetina lidí s příznaky nebo po rizikovém kontaktu jde na testy. Ti pozitivní se pak často zdráhají uvést své rodinné příslušníky, kolegy či přátele, se kterými se setkali. A tak v některých regionech máme průměr hlášených rizikových kontaktu pod jedna. To je samozřejmě absurdní. Dokonce se stalo, že manžel nepřiznal ani kontakt s manželkou. Ale víte co? Chápu to. Nikdo nechce své blízké uvrhnout do neřešitelných finančních potíží.

Odmítám proto soudit a obviňovat lidi z nezodpovědnosti nebo na ně snad dokonce svádět, že nám skáčou čísla nakažených. Úkolem politiků je hledat cesty. A cestou ze začarovaného kruhu určitě není nekonečné moralizování a přesvědčování. Tou cestou je pozitivní motivace.

Izolačka chrání před neřešitelným výpadkem příjmů v důsledku karantény nebo izolace. Lidé v nařízené karanténě budou moci dostávat k náhradě mzdy bonus až 370 korun za den. Vyplácet jej budou po dobu 10 dnů zaměstnavatelé, kteří si pak o tyto výdaje sníží sociální odvody. Těší mě, že Sněmovna tento nástroj odsouhlasila, a doufám, že Senát dnes rychle návrh schválí. Opačný scénář by mohl vést ke katastrofě.

Vládní předlohu doplnily ještě dva velmi důležité pozměňovací návrhy z pera poslance Onderky a poslankyně Gajdůškové (oba ČSSD). Na obou spolupracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí a oba mají moji plnou podporu, protože i jejich cílem je podat pomocnou ruku lidem s horší či nestabilní prací nebo dokonce bez práce.
Zákon má ambici udělat konečně pořádek v nabídce pracovních míst, aby úřady práce mohly lépe práci nabízet a lidé hledající si zaměstnání ho snadněji našli. Vrací se tak k původní praxi a opět zavádí povinnost firem hlásit úřadům práce všechna volná pracovní místa. Bez toho to nepůjde. Dnes má i každá personální agentura lepší informace o nabídce práce než úřady práce. A zaměstnavatele za to ještě platí. Je to jeden z důsledků šílených Drábkových reforem.

Úřady práce tu nejsou od toho, aby si tam lidé chodili jen pro dávky. Jejich hlavním smyslem je pomoct lidem najít práci. Potíž je v tom, že naprostá většina volných míst je pro uchazeče se základním vzděláním a za minimální mzdu. A k tomu jsou ještě dvě třetiny z nich pro cizince. Nic proti zahraničním pracovníkům, ale nejprve musíme obsloužit domácí zájemce a také dělat všechno pro to, aby lidé za svou práci dostávali mzdu, ze které se dá důstojně vyžít.

A ještě jedno vylepšení. Musíme dělat průběžnou inventuru. Dnes máme nahlášených 350 tisíc volných míst. To je brutálně nadhodnocené. Některé firmy totiž čísla nezřídka účelově zkreslují. Kolikrát jedno místo nahlásí zaměstnavatel i agentura. To silně zkresluje realitu.
Zaměstnavatelé také s úřady často nekomunikují, a to je nutné změnit. Místo, které nám firma nahlásí, bude v evidenci maximálně šest měsíců. Potřebujeme aktuální a skutečná čísla, jinak těžko můžeme lidem nabízet práci. Teď to bude potřeba víc než kdy jindy. Musíme umět lidem poskytnout rychlou a dobře zacílenou pomoc, aby se ve frontě čekající na práci dlouho neohřáli.

V krizi také chceme lépe pomáhat dohodářům. Loni jsem byla pod palbou kritiky, že nepomáháme nepojištěným dohodářům, kteří ze dne na den přišli o práci. Chceme proto zavést jejich evidenci, abychom pro příští krize měli přesná data, a stát jim mohl efektivně pomáhat. K tomu však musíme vědět, kolik dohodářů máme a v jakém rozsahu pracují. Chápu zaměstnavatele, že mají strach ze zbytečného papírování, ale mají moje slovo, že evidence bude jen otázkou několika kliknutí.

Pracovně-právní legislativa často vyvolává pravo-levé spory. Snad se ale shodneme, že dnes na ně není čas. Podstatné je vnést do téhle doby trochu naděje – dát lidem práci, firmám zakázky a usilovat společně o to, aby ekonomikou obíhaly peníze.

Proto je také nezbytné co nejrychleji zatočit s koronavirem, což nejde bez testování a trasování. Moc si přeji, aby izolačka zbavila nesmělé ostychu a opatrné obav z oslabení příjmů. Epidemii zvládneme, jen když budeme hrát s otevřenými kartami a na první místo našeho zájmu postavíme zdraví.

Vyšlo na blogu Aktuálně.cz